V životě jsem si tuto otázku kladl nesčetněkrát. U mnoha látek a aktivit. A jedna z věcí, která mě vždycky odrazovala od toho, abych si na ni odpověděl kladně, byl status "závislého" ve společnosti.
Ačkoliv se medicína pokusila o určité zlepšení image závislosti tím, že ji zařadila mezi duševní nemoci, nepovedlo se. I v rámci současného vědeckého pojetí závislosti zahrnujícího nejen drogy, ale i aktivity, se k popisu charakteristik závislých používají termíny jako nezralost nebo slabost. A já jsem nikdy nechtěl být nezralý a slabý. Tak jsem si vždycky odpovídal ne, nejsem závislý.
Postupem času jsem si tuto otázku přestal klást. Jednoduše proto, že pojetí závislosti, ke kterému jsem po dlouhých letech hledání dospěl, ji učinilo nesmyslnou. Všichni jsme závislí. Ovšem, každý je závislý jinak. Ale má cenu se srovnávat s ostatními?
Srovnávání, posuzování a hodnocení se zdá být nevyhnutelné, možná je to naše přirozenost. Vypadá to, jakoby závislost ani nešla nahlížet neutrálně. I když napíšu nebo řeknu, že jsme všichni závislí, tak to vzbudí nedůvěřivé pohledy. A když pak doplním třeba "na vodě a vzduchu", tak následuje mávnutí rukou: "no jó, to jó".
Ale my jsme opravdu všichni závislí. A je to stejná závislost, jakou můžeme pozorovat třeba u "těch nejviditelnějších ze závislých", u lidí bez domova. Akorát u nich má ta závislost jinou podobu, nabývá jiné formy, jiných rozměrů, odehrává se v jiném kontextu. Když použiji trochu morbidní metaforu: všichni visíme na špagátu, akorát každý má ten špagát jinak silný, dlouhý, barevný a jinak umístěný.
Nový list
Před pár dny jsem zhlédnul reportáž na téma lidí bez domova natočenou u příležitosti vyhodnocování projektu New Leaf, v němž náhodně vybraní lidé bez stabilního bydlení dostali 100 tisíc korun a sleduje se, jak se po určité době změní jejich životní situace. Nechci zde projekt nijak hodnotit, ale zaujalo mě, jak se téma bezdomovectví zajímavě promísilo s tématem závislostí.
Jednou z pozvaných byla vedoucí výzkumu New Leaf Česko, Melanie Zajacová, která je také vedoucí Katedry sociální práce Filozofické fakulty UK, kam v pátek jedu zahájit výuku nového předmětu "Užívání drog a závislosti v teorii a praxi sociální práce".
Řekl hrozně zajímavou věc. Řekl, že 100.000,- Kč může lidi bez domova poškodit, protože je mezi nimi velký počet závislých, a to podle něj znamená, že jejich rozhodování už "není tak nezávislé a svobodné". Později ještě doplnil, že jsou to lidé " ve stavu té závislosti, jsou to lidé, kteří nechtějí žádnou změnu".
Samozřejmě to neřekl jako odborník, ale jako zástupce lidu. A to je podstatné, protože tím reprezentuje ustálenou verzi pohledu na závislost a navíc ukazuje, jak může být snadno využita jako nástroj rozdělení společnosti na ty, kteří musí být pod dohledem, a na ty, kteří kontrolu nepotřebují.
Zařazení závislosti mezi nemoci, ke kterému před více než sto lety došlo, tomuto rozdělení nezabránilo, naopak jej spíše usnadnilo. Odejmutí možnosti svobodně se rozhodovat na základě užívání určité látky může být dnes podpořeno lékařskou diagnózou a razítkem.
Stát se "závislým" je tedy velké riziko. Je to nejen ponižující, ale i ubližující v tom nejmateriálnějším slova smyslu. Protože vás někdo například může vyhodnotit jako člověka, který by neměl dostávat peníze kvůli tomu, že vaše rozhodování už není nezávislé a svobodné.
Takže budu i nadále v odpovídání na otázku, jestli jsem závislý, velmi opatrný. Nicméně otázka je to zajímavá a připouštím, že jsem trochu závislý na jejím prozkoumávání.
Comments